Autor: Beth Pattillo
Nakladatelství: IKAR
Rok vydání: 2011
Anotace:
Claire Prescottová přijíždí do Oxfordu na seminář o Jane
Austenové, kde má zastoupit svou sestru. Mezi nadšenci a badateli se cítí
nesvá, dokud jí náhoda nepřivede do cesty podivínskou starou Harriet. Potrhlá
dáma jí nečekaně svěří první stránky knihy První dojmy, což je údajně navždy
navždy ztracená první verze Pýchy a předsudku! Zatímco Claire čte utajovaný
rukopis, nalézá v prvním příběhu Elizabeth Bennetové víc, než by čekala. I ona
má náhle na vybranou mezi dvěma muži. Který z nich je její pravou láskou?
Náhled do děje:
Po pár stránkách jsem si řekla: „A jéje, máme tady
opakování.“
Claire je jako v prvním dílu Američanka závislá na kafi
ze Starbucksu, vyhodili ji z práce a přijela do Anglie kvůli Jane
Austenové. Sice přijela kvůli tomu, aby zastoupila těhotnou sestru a doma má
přítele, který si však ani neuvědomí, že někam odjela, protože více miluje
sport než ji, ale jinak je hrdinka jako přes kopírák.
A zase tady máme podivnou senilní starou dámu Harriet, která
vlastní dokonce první rukopis Pýchy a předsudku, který se kdysi jmenoval První
dojmy. Ten se však od nám dnes velice známého díla hodně liší. Nejdříve se
dozvíme, že pan Bennet zemřel, pan Colins opravdu děvčata i s matkou
vyhnal z Longbournu a pan Bingley se do sousedství vůbec nepřistěhoval.
Postupně se dovídáme další podrobnosti: Jane odjíždí k tetičce a
strýčkovi, aby svou krásou oslnila nějakého bohatého muže a zajistila tím svou
matku a sestry; Elizabet se stává jakousi placenou pomocnicí Anne de Beurg na
Rossings; Elizabeth se setká s Darcym a plukovníkem Fitzwilliamem, který
hraje v příběhu mnohem důležitější roli, než v nám známém románu.
Nakonec je Elizabeth z Rosings vyhnána, protože láska mezi ní a panem
Darcym se provalí, ale dotyčný je příliš zbabělý, než aby se nechal rodinou
zavrhnout. Největším překvapením je však závěr, kdy se Elizabeth a plukovník
Fitzwilliam stanou snoubenci.
Do děje vstupuje i paní Parrotová z prvního dílu a
působí jako příšerná semetrika, která vyhrožuje senilní paní Harriet, protože
chce rukopis do svých rukou. Ke konci už působí přívětivěji a Claire jí předá
onen rukopis, aby jej mohla opatrovat.
Nemůže tady chybět ani milostný život Claire, která se
seznámí s pohledným Jamesem, jenž se až příliš podobá panu Darcymu a
okouzlí ji. Když se po pár dnech objeví přítel Claire, Neil, a zjistí, že jej v podstatě
podvádí a už jej nemiluje, nabere kniha velice zajímavý směr. Můžeme sledovat,
jak si Claire začíná uvědomovat, co všechno dělá pro ostatní, a přitom dokáže
být zaslepená vůči lásce, kterou jí Neil dával. Když však nakonec prozře,
příběh se záhy skvěle vyřeší.
Můj názor:
Vážně podivné mi přišlo, jak Claire neustále oslovovali neznámí
lidé a pouštěli se s ní do řeči. Tohle se vám v běžném životě stane
jen zřídka. V téhle knize se to zpočátku stávalo často.
Přesto, že se hrdinky prvního a druhého dílu hodně podobají,
více jsem si oblíbila Claire, protože není tak ufňukaná, jako Emma. Dokonce mi
tento příběh přišel tak nějak reálnější, než ten první díl.
Pro mě byl naprostý šok, když jsem četla autorčinu upravenou
verzi Pýchy a předsudku, jakožto dosud neobjevený rukopis Jane Austenové. Musím
říci, že ten příběh přepracovala dost radikálně a přesto nenásilně, takže to
vypadalo, jako by Jane opravdu jen „změnila pohled na věc“ při svém dospívání.
Jakmile na scénu nastoupil okouzlující James, úspěšný vydavatel
knih, bylo mi jasné, že tohle bude další všivák (viz Barry z 1. dílu). Další zajímavou, ovšem neoblíbenou postavou
byla Eleanor, dcera Harriet, která chtěla rukopis od své matky zveřejnit a
vydělat na něm s Jamesovou pomocí.
Ovšem Harriet byla naprosto úžasná. Když k ní Claire
přišla, vždycky jsem si připadala jako na návštěvě u babičky, která se o mě
skvěle stará. Byla pro každého útěchou po celou dobu.
Claire mě sice zpočátku dost nudila tím, jak se podobala
Emmě, ale postupně si mě získala. Autorka tady moudře zvolila dobu, kdy by se
měla Claire citově zhroutit. Celou dobu jste si procházeli událostmi, které
vedly k jejímu „zhroucení“ – uvozovky proto, že to byla spíše lítost nad
sledem událostí a svou blbostí, než opravdová sebelítost. Díky tomu jste si
mohli projít jejími strastmi, chybami a vším ostatním. Mohli jste s ní soucítit.
Podle mě to byl důležitý krok k tomu, aby působila Claire na čtenáře
mnohem lépe, než Emma.
Co se týče Neila, byl pro mě ze začátku takovou velkou
neznámou, o které se vlastně nic nedozvíme, dokud nepřiletí do Oxfordu. Když se
ale objeví, všechno se obrátí vzhůru nohama. Vážně jsem si ho zamilovala. J
Musím taky říci, že jsem ke konci knihy chvíli vážně
uvažovala, že autorce pošlu výhružná dopis, aby konec předělala. :D No vážně!
:D Zbývalo mi jen pár stránek do konce a já se bála, že Claire nakonec taky
skončí sama – jako Emma - a bude hledat své já. To by mě vážně vytočilo.
Naštěstí se autorka rozhodla zakončit knihu přesně podle mých představ, takže
jsem byla spokojená. Knihu jsem si opravdu moc užila a nedočkavě čekám na další
autorčinu knihu.
Žádné komentáře:
Okomentovat