Claudia Dain - Dcera kurtizány

Název: Dcera Kurtizány
Série: Kronika kurtizány
Díl: 1.
Autorka: Claudia Dain
Nakladatelství: Víkend
Rok vydání: 2010


Anotace:


Caroline, dcera hraběte z Dalby, by se ráda provdala. Má to však jeden háček. Nestojí o manžela, kterého jí vybrala matka Sophia, nechvalně proslulá hraběnka z Dalby. Proč by se měla připoutat
k muži, který se s ní chce oženit jen proto, aby se zbavil dluhů? Navíc se lord Ashdon chová jako neuvěřitelně domýšlivý a nadutý hejsek. Caroline touží po lásce. A pokud ji nemůže mít, je ochotná vydat se i na mnohem strmější cestu, tak jako kdysi její matka, a stát se kurtizánou. Rozhodla se správně? Postupně o tom začíná pochybovat. A tak Caroline nezbývá nic jiného, než se ponořit do spleti rafinovaných intrik, které jak doufá, jí pomohou ke štěstí...



Náhled do děje:

Caroline nebo také "Caro" jak ji přezdívají se chce vdát, ale jako dcera velice známé kurtizány, je pro společnost nežádoucí, i když by se to nikdo neodvážil říci nahlas. Caro je z této situace velice nešťastná, proto se rozhodne stát se kurtizánou stejně jako její matka kdysi.
Jenže její matka Sophia má úplně jiné plány... zaplatí dluhy za lorda Ashdona, který nemá jinou možnost, než si Caro vzít. Má to ale háček, Caro se rozhodla pro dráhu kurtizány a našeho milého lorda odmítne. Když se ovšem Ash dozví proč ho Caro odmítla, je to, jako by býkovi zamávala před očima červeným hadrem.
Ash se rozhodne, že se Caro pomstí i za svého otce, kterého kdysi odmítla samotná Sophia, tedy matka Caroline. Vše se začne komplikovat, jakmile se do děje zaplete pár dalších mužských, kteří neodolají krásné ženě a na megaproblém je zaděláno.



Můj názor:

Přiznám se, že tohle byl první román z prostředí Londýna (krom Austenové a Astonové), který jsem kdy četla. Ze začátku jsem se na knihu netvářila zrovna s nadějí v očích. Ale co chcete dělat, když máte dvě a půl hodiny strávit ve vlaku s čtečkou, do které jste si zapomněli nahrát více knih? Můžu jen děkovat shodě náhod, protože tahle kniha byla opravdu dokonalá. Ještě teď se směju, když si vzpomenu na některé scénky (viz: "Zaútočila na něj svými ňadry." u toho jsem se málem skácela na zem :D).

Caro je mladá a velice najivní dívka, ze které postupem událostí vyrůstá zralá žena dosti podobná své matce.
Lord Ashdon je nafoukaný, nepříjemný třicátník, kterého jsem ze začátku vážně neměla ráda. Ovšem, když se ocitá ve společnosti s Caro, jako by se změnil v mladého zajíčka a poslušného psíčka. :D Ty jeho změny nálad jsou občas sice matoucí, ale jindy jde poznat, že autorka záměrně nechala Ashe zdánlivě netečného, jen abyste za nějakou dobu zjistili, že to tak ve skutečnosti vůbec nebylo.

Na scéně se objevuje i spousta dalších postav, které podle mě mohly být více propracované, protože autorka má zjevně potenciál napsat vtipné scénky, do kterých by se zrovna tyto typy postav hodily (můžeme jen doufat, že je rozpracovala v dalším dílu).
Největším hřebem celé knihy je hraběnka z Dalby - Sophia. Její intriky dosahovaly nezměrných mezí, kdy jsem opravdu jen koukala s otevřenou pusou. Opravdu nevím, jak se autorce podařilo dosáhnout tak spletitého a přitom skvěle propracovaného a záživného příběhu. Vzápětí, když jsem pochopila důsledky toho, co autorka napsala, jsem většinou dostávala nekontrolovatelné záchvaty smíchu, jenže potom se stalo něco, co znova zamíchalo kartami, a já byla naprosto zmatená, protože můj předpoklad to najednou úplně vyvracelo (no nenaštvalo by vás, kdybyste "věděli" jak to skončí a ono se stane něco nečekaného, co vás vůbec nenapadlo? :D - abych to vysvětlila, tak mi se to moc často nestává).

Tentokrát nechci moc prozrazovat děj, takže pokud si knihu přečtete, určitě mi dejte vědět, jak se vám líbila, já z ní byla naprosto unešená. Už mám konečně i druhý díl, takže doufám, že mě nezklame a bude minimálně stejně dobrý, jako ten první. :)